Vzpomenete si, kdy vás někdo skutečně ovlivnil nebo vám pomohl změnit život? Například v dětství nebo ve škole?
Jak jste té osobě poděkovali?
Ví, že vám byla prospěšná, a že to co pro vás udělala vám změnilo život nebo myšlení?
V dnešní době sledujeme hlavně metriky úspěchu – kolik máme přátel na Facebooku nebo sledujících na Instagramu, kolik vyděláváme peněz nebo jak prestižní jméno máme. Pro získání slávy, financí nebo uznání lidí, na kterých nám často vůbec nezáleží, jsme ochotni obětovat lidi, kteří nám věřili, i když nikdo jiný nám nevěřil. Zapomínáme na ty, kdo nás inspirovali v začátcích, i na ty, kdo nám podávali pomocnou ruku.
Vytváříme prospěchové přátelství. Je to tak správně? Jak se cítíte v neděli nebo když vám není dobře? Máte na koho se obrátit nebo o koho se opřít? Jste pro někoho vy přítelem?
Jak poznat, že někomu na nás záleží:
Že nám na druhých záleží znamená mimo jiné to, že si jich všímáme, zajímáme se o ně, nasloucháme jim, utěšujeme je, povzbuzujeme a podporujeme, učíme je, pomáháme jim a společně sdílíme smutky a trápení. Někdy to s sebou ale přináší vyřčení i nepříjemné pravdy, které se ostatní vyhýbají a chodí kolem ní jako okolo horké kaše. Nejvíce nám záleží na tom, abychom byli obklopeni lidmi, kteří v nás věří, nejsme jim lhostejní a zajímají se o naše životy a kariéry.
Jak se to dotýká našeho zaměstnání:
V zaměstnání upřednostňujeme manažery, kteří nám umožňují řešit problémy samostatně. Protože z dlouhodobého pohledu odpovědi naservírované na zlatém podnose paralyzují konverzace a dávají najevo nadřazenost; kladení otázek coby způsob řešení problémů naproti tomu vzbuzuje důvěru. Otázky tedy mají opětovně větší důležitost než hotová řešení, přičemž výrazně motivující roli zde hraje sociální propojenost. Skutečnost, že se těšíme důvěře jiných, nás učí důvěřovat sami sobě.
Respekt vychází ze schopnosti daného jedince, a nikoliv z jeho postavení. Jde nám spíše o to, aby měl každý pocit, že na něm záleží.
Když mám pocit, že mohu uspět po boku lidí, které znám, jimž věřím a kteří mi nejsou lhostejní, proč bych je nechával na holičkách?
Abychom mohli fungovat jako sehraný tým, členové týmu musejí znát silné stránky svých kolegů. Jestliže vím, v čem je můj kolega dobrý a zase naopak, stává se z nás silná dvojice. Pokud o náplni práce druhých nic nevíme, je velmi těžké si navzájem pomáhat, o skutečné spolupráci nemluvě. Rotace práce a vědomé obeznámení se s prací ostatních, ale především přirozená zvídavost, co se týče jejich pracovních úkolů, vytváří předpoklady pro spolupráci a vzájemnou pomoc.
Špatní hráči jsou si vědomi jen vlastních slabostí a stále znovu na ně narážejí. Dobří hráči si uvědomují své silné stránky a neustále je využívají. Špičkoví hráči jsou si vědomi jak svých silných stránek, tak silných stránek svých spoluhráčů a dokážou to všechno stále využívat. – Alex Ferguson
Existuje několik technik, díky kterým si i na pracovišti vytvoříte atmosféru klidu a porozumění. Zkuste je!
Křeslo soucitu – Když jste vy nebo kolega vysílení, sednete si do Křesla soucitu. Ostatní mají za úkol utěšovat, přinášet kávu nebo čaj, masírovat krk a podobně.
Hra Tajný přítel – Jména všech pracovníků napište na papírky a dejte do pytlíku. Každý ze zaměstnanců si postupně jeden vytáhne. Stane se tak tajným přítelem člověka, jehož jméno na papírku stojí. Úkolem tajného přítele je vymyslet různé způsoby, jak „oběť“ potěšit, aniž by se přítelova totožnost prozradila. Hra pokračuje několik měsíců, než na společném setkání identitu přátel odhalíte a lidé si následně sdělují, koho stačili za tu dobu „podezírat“ z toho, že je jejich „tajemným přítelem“.
#Fika – jde o čas vyčleněný na setkávání s přáteli, většinou u kávy a něčeho dobrého na zub. Při takovémto neformálním setkání se nejen dobře občerstvíte, ale uvolněně konverzujete a den je hned příjemnější. Události tohoto typu jsou ve Švédsku tak důležité, že slovo představuje nejen podstatné jméno, ale rovnou i sloveso.
Zdravíte se?
To, že někoho nepozdravíte, ho může zraňovat a vzbuzovat v něm pocit, že vám na něm nezáleží. Stejně jako je lichotivé být středem pozornosti druhého, je urážlivé být objektem jeho nezájmu. Dobrý nadřízený se snaží být v obraze a vědět, jak se jeho podřízeným daří.
Oslavujete?
Přestává nám záležet na oslavách. Přitom oslavy jsou často to jediné, co nás donutí se opravdu sejít. Neřešíme svátky, narozeniny, výročí či cokoliv dalšího. Přitom z rozsáhlých výzkumů vztahového terapeuta Johna Gotmana vychází, že oslavy jsou častěji důležitější než hádky. Neúčast častokrát pramení z našeho přesvědčení, že si nevážíme sami sebe, proto jsme se odvrátili i od lidí, na kterých nám opravdu záleží.
Máte kolem sebe následující kolegy? Pokud ano, dejte si na ně pozor.
Každý, Někdo, Kdokoli a Nikdo. Jednoho dne bylo třeba splnit důležitý úkol a Každý si byl jist, že to Někdo udělá. Mohl to udělat Kdokoli, ale Nikdo to neudělal. Někdo se rozzlobil, protože to přece byla práce pro Každého. Každý si myslel, že by to mohl udělat Kdokoli a Nikdo si neuvědomil, že to Každý neudělá. Nakonec Každý obviňoval Někoho, že Nikdo neudělal to, co mohl udělat Kdokoli.“
Pomoc nabízejte, ale citlivě.
„Zdá se, že máš celkem hodně práce. Můžu ti nějak pomoci?“
„Všimla jsem si, že s tím počítačovým programem bojuješ. Smím ti pomoci?“
„Zdá se mi, že bych v téhle věci potřeboval tvou pomoc. Měl bys v dohledné době tak hodinku čas?“
Starost o druhé znamená, že se zajímáme, jak se jim daří po psychické stránce, ovšem chceme-li být upřímní, pouhý zájem nestačí, jestliže se k němu neváže také chuť a připravenost pomoci. Když si lidé navzájem pomáhají, cítí v případě úspěchu vůči druhému vděčnost.
Jak být tedy ohleduplným člověkem?
Mnozí lidé se poddali a po dlouholetém zbavování svéprávnosti se odnaučili přebírat za sebe, za svou motivaci a svůj výkon zodpovědnost. Vykonávají práci podle příkazů. Člověk však sám před sebou neuteče.
Úkolem žádného nadřízeného není vás obšťastňovat. Jste-li nespokojeni se svou pracovní a životní situací, potom jste zapomněli převzít za svou volbu zodpovědnost. U ideálu vždy něco chybí.
Kdo hledá vně sebe, bude i tu nejlepší práci považovat nanejvýš za druhořadou. Hledání je jeho postojem. Respekt k druhému člověku představuje ničím nepodmíněný ohled na jeho lidskou důstojnost a přijetí jeho odlišností. Respektující chování k druhým nám pomáhá šetřit i vlastní lidskou důstojnost. Místo kritiky potřebujeme spíš informaci, zpětnou vazbu. „Z deseti vět je sedm úplně správně. Pak je tam jedno slovo nesprávně přeložené a dvě slovesa v nesprávném tvaru.“
Kvalitní zpětná vazba se vyznačuje tím, že začíná pozitivním popisem, a pokud je třeba něco zlepšit a napravit, ukazuje jak.
Úkolem lídra není vkládat do lidí mimořádné kvality,
ale spíše rozpoznat, že již existují, a vytvářet prostředí,
ve kterém se tyto mimořádné kvality mohou projevit a růst.
– Brad Smith, CEO společnosti Intuit
Zamysleme se, proč děláme to, co děláme? Jak tím pomáháme druhým?
Stačí, abychom začali dělat malé laskavosti pro druhé. Díky tomu přivedeme ostatní k myšlence pomoci někomu dalšímu, a tak můžeme ovlivnit celou naši společnost. Ukažme, že je to možné se k sobě chovat s respektem a pomáhat.
Udělejte něco pro druhé. Podržte dveře, usmějete se na cizího, dejte nohu do dveří od výtahu či metra.
Věnujte trošku více času a energie druhým.