Když se zamyslím nad tím, co znamená být Leaderem, stále více mi to připomíná rodičovství. Není to o moci ani o kontrole. Jde o to, postarat se o lidi, kteří jsou v mé péči, a být ochoten přinášet oběti v jejich zájmu. Chci, aby mohli nést naši společnou vizi dál, i když já už tam nebudu. Leadership pro mě není pozice, ale závazek.
Empatie je moje základní povinnost
Pochopil jsem, že empatie není jen pěkná vlastnost, ale zásadní služba, kterou dlužím každému, s kým spolupracuji. Pokud chci být skutečným leadrem, musím lidem rozumět, ne je jen řídit. Největší chyby jsem udělal, když jsem někoho přehlédl, když jsem neviděl, co se v něm skutečně děje. Když se ale dokážu opravdu naladit na druhé, všechno se mění – důvěra roste, vztahy se prohlubují a lidé začnou věřit, že na nich opravdu záleží.
Ne všechno lze změřit hned
Dlouho jsem se snažil hledat měřitelné výsledky své práce – KPI, čísla, rychlé úspěchy. Ale pak mi došlo, že ty nejdůležitější věci se neprojeví okamžitě. Někdy se dopad mého rozhodnutí ukáže až po měsících nebo letech. Možná někomu dodám odvahu, aby si šel za svým snem. Možná vytvořím prostředí, kde se lidé nebojí mluvit o svých problémech. Tyto změny nejdou snadno vyčíslit, ale právě na nich záleží nejvíc.
Lidé rostou, když slouží druhým
Vždycky jsem si myslel, že úspěch je o individuálním výkonu. Že lidé se snaží hlavně pro svůj vlastní prospěch. Jenže realita je jiná – ty největší věci vznikají, když sloužíme druhým. Když přestaneme hledět jen na sebe a začneme se ptát, jak můžeme pomoci ostatním, všechno se začne měnit. Nejvíc mě inspirují lidé, kteří nehledají osobní výhody, ale kteří dělají svou práci srdcem, protože chtějí něco dát světu.
Potřebuji důvod, proč se zavázat druhým
Vím, že pokud chci od lidí skutečné nasazení, nemůžu jim dát jen úkoly a očekávat, že je budou plnit. Musím jim dát důvod, proč se zavázat jeden druhému. Přemýšlím o svých nejlepších dnech v práci – nebyly to dny, kdy jsem měl skvělé výsledky sám, ale ty, kdy jsme si vzájemně pomáhali překonávat těžkosti. Když jsme se semkli a cítili, že jsme v tom spolu.
Potřebuji vizi, která mě přesahuje
Absolvoval jsem hodně školení o leadershipu, ale žádné z nich mi nedalo odpověď na základní otázku: Proč to vlastně dělám? Pochopil jsem, že pokud chci být opravdu inspirovaný, potřebuji vidět něco víc než jen čísla a projekty. Potřebuji vizi světa, která zatím neexistuje, ale mohla by, pokud budeme všichni táhnout za jeden provaz. Potřebuji smysl, proč každé ráno vstát a jít pracovat.
Velké změny vyžadují velkou sílu
Změnit směr velké organizace nebo vyřešit velký problém není jednoduché. Už jsem viděl, jak se lidé unaví a vzdají se, protože se věci nehýbaly dost rychle. Ale pokud chci změnit něco opravdu důležitého, musím být ochoten vynaložit velkou sílu. A to neznamená tlačit na pilu, ale spíš vytrvat, inspirovat a najít správné lidi, kteří se ke mně přidají.
Hraju si, experimentuji, zkouším nové cesty
Už se nebojím dělat malé změny. Vím, že některé pokusy selžou, ale některé přinesou skvělé výsledky. Dřív jsem měl pocit, že musím mít všechno promyšlené dopředu, než udělám krok. Teď už vím, že vedení je živý proces. Hraju si, zkouším nové přístupy, sleduji, co funguje a co ne. A tím se učím.
Vedení není jen pro ty nahoře
Dřív jsem si myslel, že leadry jsou ti, co sedí nahoře a rozhodují. Ale čím déle pracuji s lidmi, tím víc si uvědomuji, že vedení je odpovědností každého z nás. Každý máme možnost udělat něco pro to, aby se lidé kolem nás cítili bezpečně, aby mohli růst a aby se jim pracovalo lépe. Každý můžeme udělat malou změnu, která pomůže ostatním. A když to uděláme všichni, změníme svět kolem sebe.
Dnes už vím, že skutečné vedení není o titulu ani o pozici. Je o tom, zda jsem ochoten sloužit druhým, inspirovat je a vytvářet prostředí, kde mohou být nejlepší verzí sebe sama. A pokud se mi to podaří, pak má moje práce skutečný smysl.